Nejstarší minulost
Celé území okolí obce je úzce spjato s železářstvím a s činnostmi spojenými s přípravou zpracování rudy. Počátky železářství na Blanensku lze datovat někdy do 5.st.př.n.l., kdy zde působily (v době halštatské) první hutě pravděpodobně keltského etnika. Po kratším údobí výroby železa germánskými kmeny nastoupila doba mohutného rozvoje slovanského železářství. Archeologické nálezy datují osídlení okolí Olomučan tímto etnikem do 8. a 9.st. Během dalších několika století se značně změnily postupy výroby, změnili se majitelé okolních panství, mnoho dolů a hutí zaniklo a dnes nám zde díky mnoha nadšencům historických spolků a muzeí promlouvá historie nejen z důlních děl v krajině v podobě zatopených jam či výsypek ale i v podobě dochovaných staveb kolem cest (staré hutě). Protože výroba železa, litiny a kovářská práce potřebuje energii k tavbě, vápenec a vodu, živili se místní lidé kromě kutání místních limonitů (vodnaté železité rudy) také výrobou dřevěného uhlí a získáváním vápence. Byla zapotřebí práce tesařů či výrobky z kůže (kožené měchy), okolí je bohaté na písky pro odlévání a žárupevné jíly. Ještě dnes můžete nalézat v okolí Olomučan keramické náustky dyšen či limonitové „koblihy“. Ruda se těžila převážně nedaleko obce Rudice, u obce Babice, hutní dílny se nacházely rozesety po krajině mezi Adamovem, obcí Olomučany a Josefovským údolím. Obyvatelé na území kolem dnešní obce Olomučany se tedy živily pracemi spjatými s železářstvím – těžba rudy, vápence, písků a jílů, zpracování rudy, dřevorubectví, výroba dřevěného uhlí a uplatnění našli i v profesích tesařských, kožedělných a kovářských.
První zmínky
Obec Olomoučany jako osada se připomíná v dějinách poprvé ve 14.st., přičemž za počátek je považováno datum 1353, které je vyobrazeno na zatím nejstarší známé pečeti obce. V historických materiálech je většinou spojována s pozořickým panstvím, ale často docházelo ke sporům o hranice s panstvím blanenským. Pravděpodobně prý byla založena skupinou olomouckých drvoštěpů a uhlířů, kteří sem byli posláni k vymýcení hustých hvozdů, jež tehdejší osadu obklopovaly ze všech stran. Důkaz o hlavní obživě a zaměstnání našich předchůdců vidíme na obecní pečeti (asi z 18.st.), která má platnost dodnes – dvě zkřížené sekery s opisem „SECRIT. WES. OLOMUZSAN“. Pověst o „holé Muceně“, podle níž prý obec dostala jméno, není historicky doložena a také zmínka o olomouckých drvoštěpech, kteří sem přišli z Olomouce, aby mýtili zdejší hluboké lesy a podle nichž měla obec obdržet jméno, nebyla potvrzena. Návrh na schválení obecního znaku leží v těchto dnech v parlamentní komisi a jen záležitostí času, kdy bude znak v konečné podobě schválen.
Historie od 15. do pol. 19.st.
Již kolem roku 1580 se dobývala na katastru obce železná ruda. Většina obyvatelstva byla zaměstnána při jejím primitivním dobývání a pracovala v adamovských hamrech a blanenských železárnách. Vývoj obce byl úzce spjat s osudy Nového hradu. V obci se projevily následky válek, nemocí a jednání tehdejší vrchnosti. Nový hrad často měnil své majitele (pravděpodobně markrabě Jošt, Václav IV, Černohorští z Boskovic, páni z Kunštátu), od dob svého založení v roce 1371, až do doby, kdy přešel do držení rodu Liechtensteinů – tomuto období se věnuje i kniha Kníže Karel z Lichtenštejna. V roce 1645 se Nového hradu zmocnila švédská vojska (ti v kraji byli již roku 1642 a 1643), která hrad vyrabovala a vypálila. Událo se tak podle pověsti zradou jednoho z obyvatel Olomučan. Ovšem je to jen pověst. Události třicetileté války jsou spojeny s největším úpadkem okolí i obce, k válečnému běsnění se navíc přidala velká morová rána v letech 1645-48. Roku 1660 byly v Olomoučanech zřízeny sklárny tehdejšími majiteli Liechtensteiny, prvním známým sklářem byl Jan Streck. Po nějaké době továrna upadala a proto zde přišli odborníci ze Španělska. Ti od r.1672 upravili a znovuzřídili upadající sklářskou manufakturu a zavedli zde také výrobu křišťálového skla. Tehdejší výroba byla rozsáhlá, byly zhotovovány všechny druhy skleněných výrobků – sklenice, plotny, lampy… A vyvážely se i do ciziny. Později zde pracovali i francouzští mistři. Sklo se též malovalo, již roku 1690 se zde uvádí zdejší malíř František Baldrman. V roce 1712 byla vybudována nová sklářská huť, ale další informace o výrobě nejsou a můžeme jen předpokládat, že zde výroba pokračovala i že posléze zanikla. Na tehdejší dobu však tradice sklářské výroby v této lokalitě byla velmi významná a zmiňují se o ní mnozí tehdejší autoři. První přesnější poznatky o osídlení obce přineslo až první očíslování domů císařským nařízením z roku 1770. Tehdy měla obec 58 domů a popisné číslo 59 obdržel Nový hrad. Později se obec rozrůstala. Roku 1792 bylo v obci započato s prvním vyučováním dětí. Předtím chodily děti našich předků do školy do Blanska. Prvním učitelem byl Jan Řezníček. Nejprve se vyučovalo v domě č. 57. Vlastní školní budova byla postavena v r. 1826. Naše obec také prožívala těžké doby třicetiletých válek, po kterých zbylo v obci jen 16 usedlostí. K dovršení útrap byla obec postižena morovou nákazou, která se několikrát opakovala. V 18. století zachvátily naše hluboké lesy katastrofální lesní požáry, v roce 1871 vyhořelo v obci 26 domků i s veškerou polní úrodou. V roce 1886 vznikla myšlenka obětavých občanů naší obce na založení hasičského sboru. Obec tehdy čítala 160 domů. Našli se však lidé, kteří byli proti založení, a tak se snaha potkala s nezdarem. Teprve když v měsíci září téhož roku vznikl požár v domku č. 142 majitele Vincence Průchy a domek lehl popelem, uznali všichni, že je nutné hasičský sbor založit. 6. srpna 1887 byly schváleny stanovy zdejšímu hasičskému sboru tehdejším c.k. místodržitelstvím. V první polovině 18. století začal jistý Selb v Olomoučanech s výrobou hliněného nádobí. Dílnu v roce 1848 prodal a nový majitel nejdříve pokračoval ve výrobě tzv. hnědého zboží. Ještě před rokem 1871 však začal s výrobou kamenin, sporáků a kamen. V dalších letech byla započata výroba vzácného majolikového zboží. Olomučanská keramika postupně nabývala světového věhlasu. Byla oceněna zlatou medailí ve Vídni a její výrobky jsou umístěny v britském muzeu v Londýně. Krásná práce našich občanů, skutečných lidových umělců, proslavila Olomučany v celé Evropě. Výroba keramiky v Olomučanech postupně omezována a převáděna do sesterského závodu v Liboji u Cejle (dnešní Chorvatsko) až byla v roce 1909 zastavena a nebyla již obnovena. Po jejím zániku se výroba přeorientovala na šamotové zboží, které se vyrábělo až do roku 1946. Velký rozvoj obce nastal postavením železnice. Většina občanů byla v té době zaměstnána jako průmyslové dělnictvo a z toho důvodu vyplývá, že Olomučany byly obcí veskrze dělnickou.
Od konce 19.st. do pol.20.st.
Koncem 19. století dochází v naší obci k rozvoji osvětového a kulturního dění. Dokladem pokrokových tendencí v obci je i založení Čtenářskovzdělávacího spolku v Olomoučanech v roce 1891. Samoučký, tělovýchovný, pěvecký, hudební a dramatický sbor se po dlouhou řadu let snažil pomáhat obyvatelům v jejich nelehkém životě. Početná členská základna a řada tělovýchovných slavností dokazují, že Olomoučany patřily k nejaktivnějším tělovýchovným jednotám soudního okresu Blansko. Jako první uskutečnila tělovýchovná jednota Olomoučany na Blanensku veřejné cvičení v červnu 1906. Největší rozvoj naší obce počal po osvobození v roce 1918. Po první světové válce nastal v obci stavební ruch a rozvoj. Byla postavena řada nových domů, velký rozmach nastal v životě společenském. Olomučany byly příkladem i větším obcím v realizaci technického pokroku. Dokladem toho je, že v roce 1924 byla v obci provedena elektrifikace, roku 1929 byl postaven obecní Masarykův vodovod nákladem Kč 895.000,-. Roku 1932 – 1933 byla provedena stavba spojovací okresní silnice Olomoučany – Rudice nákladem Kč 300.000,-. Roku 1931 byla v obci zřízena telefonní hovorna. Roku 1934 byl vybudován krásný lesní hřbitov a požární zbrojnice, posléze byl obecní dům č.p. 123 adaptován na obecní úřad. Následujícího roku byl před hřbitovem odhalen pomník padlým spoluobčanům v I. Světové válce. Stavba pomníku a hřbitova si vyžádala nákladu Kč 90.000,-. Rok 1935 byl rokem budování hřiště pro kopanou. V roce 1941 byl zřízen místní obecní rozhlas.Lesní hřbitov byl roku 1944 značným nákladem rozšířen. Nezapomínalo se také na kulturně společenský život. Vynikajících výsledků dosahovali divadelní ochotníci. V obci byly dvě knihovny. Na dobré úrovni byla i oblast tělovýchovy a sportu. Po válce bylo započato s úpravou silnice, které si vyžádalo zavezení hlubokého údolí nad Mlýnem a celá silnice byla rozšířena. Práce na silnici probíhaly postupně na různých místech, byl upravován spád silnice a potom i povrch. Jako první byl upraven úsek od hostince U Kadrmanů k hostinci U Kellnerů vydlážděním kamennýni kostkami. Mimo radosti to způsobilo i mnoho zlosti a posměchu, že si představitelé obce vydláždili silnici od hospody k hospodě.
Od konce 2.sv. války do r. 1989
V r.1946 bylo ustaveno Zemědělské strojní družstvo, z.s.s o.r. V r.1947 byl ustaven spolek pro stavbu kulturního domu, téhož roku se započala rekonstrukce silnice v obci. V obci se 4.6.1947 konal Okresní sjezd hasičstva s výstavou olomučanské keramiky. V říjnu 1947 byla zřízena družstevní prádelna. R.1948 byla převzata do správy Kaolinových a hlinných závodů továrna bří.Schuetzů, začala také rekonstrukce okresní silnice a propojky na Klepačov. V r.1949 byla zavedena pravidelná autobusová doprava Olomučany-Blansko, celkově se adaptoval MNV, dokončovala se rekonstrukce silnice a ukončila se stavba propojky na Klepačov. 12.9.1949 byl ustaven přípravný výbor JZD – tím začala padesátá léta, kdy probíhalo budování socialismu v naší republice, byla prováděna kolektivizace zemědělství. Tento úkol si vyžádal souhlas a mnohdy i politické přesvědčování místních zemědělců. V tomto období byl vybudován nový obecní rozhlas, rozšíření elektrické sítě, byla adaptována nová budova MNV, ve které je dnes mimo úřadovnu i zdravotní středisko a muzeum Olomučanské keramiky. Započalo se také se stavbou nové požární zbrojnice, prováděla se úprava místních komunikací, začal se budovat nový kravín, opravovalo se sportovní hřiště. V budově MNV se zřídila ošetřovna, poštovní úřad, adaptovala se prodejna Jednoty na samoobsluhu. V r. 1960 se začalo s dlážděním chodníků, prováděla se stavba kanalizace v částech obce, zahájila se stavba na sportovišti. V budově MNV se zřídilo muzeum revolučního hnutí a keramiky. V šedesátých letech se dokončilo budování sportoviště s šatnami, započaly se největší práce na vytvoření systému kanalizace v obci, rozšiřovalo se elektrické osvětlení, byla vystavena myslivecká chata na Dlouhém vrchu, zbudována vodní nádrž s napuštěním v r.1968. V sedmdesátých letech byla vybudována silnice na Poustkách, opravovaly se ostatní silnice v obci, stavěly se opěrné zdi ve svažitém terénu obce, začalo se se zatrubkováním potoka. Opravoval se kinosál, školka i škola. Dobudovaly se zděné šatny na hřišti namísto dřevěných původních. Zbudoval se dětský areál u vodní nádrže. Opravovaly se budovaly nové chodníky, upravoval se lesní hřbitov, vysazovala se nová zeleň. V osmdesátých letech byly vydlážděny chodníky skoro v celé vsi, opravilo se oplocení hřbitova, začaly se práce na úpravě vykoupeného domu pro novou budovu mateřské školy. V letech 1983-4 se rekonstruovala celkově silnice z Blanska do Olomučan. Začal se upravovat dům pro prodejnu masny. Rozšířilo a upravilo se muzeum keramiky, 1.9.1984 se započala stavba závodu veřejného stravování „U červené růže“ – převážně brigádnicky – a byla předána k užívání v r.1987. V témže roce byly velké oslav y 100. výročí založení SDH. Koncem osmdesátých let se vedla jednání o přičlenění obce do okresního města Blanska – obec však zůstala samostatnou správní jednotkou.
Nová doba
Doba porevoluční zasáhla široké vrstvy naší společnosti a zhodnocení minulé éry bude nutné přenechat historikům. Jako první to přineslo změnu pro řízení obce – stala se více samostatnou, získala více pravomocí. Vedení bylo předáno starostovi, obecní radě a zastupitelstvu obce. Stejně usilovně pokračovaly další úpravy obce. Vyměnily se kotle ve škole, Začala faktická rekonstrukce domu čp.215 na mateřskou školu, která byla otevřena v r.1994. V r.1993-4 bylo rekonstruováno sociální zařízení v ZŠ, v r.1994 byla zahájena rekonstrukce rozvodu elektrické sítě a plynofikace obce. R. 1995 byl do obce vpuštěn plyn jak pro obce, tak i pro ObÚ, ZŠ, MŠ. V r.1996 se byla dokončena rekonstrukce osvětlení a elektrického vedení a také místního rozhlasu. Obec zakoupila od Jednoty budovu masny. Byla opravena zvonička ve středu obce, bylo v ní zabudováno elektrické ovládání zvonu. V r.1998 byl v obci položen telefonní kabel s možnými přípojkami pro každý dům. Byla provedena sanace vlhkého zdiva ZŠ, opravena byla fasáda ObÚ, byla opravena místní komunikace za Mlýnem a povedeno ozelenění spodní části obce. V r.1999 bylo zakoupeno pohostinství U Kellnerů. V r.2000 byly provedeny rekonstrukce místních komunikací, rekonstrukce obecního úřadu. Také byly vyměněny okna v budově ZŠ a opraven její vnější vzhled – již jsou zde funkční hodiny. V dalších letech se rekonstruoval ObÚ – zřizuje se zde pošta.
